Ať už jste si někdy nějakou továrnou prošli nebo ne, dokážete si určitě představit, jak to tam funguje. Tedy že v jedné z továrních hal nebo na určitém místě v tomto prostoru někdo dělá určitou činnost, zatímco se na jiném místě věnuje někdo jiný něčemu jinému. A když tu všechno funguje tak, jak to fungovat má, je práce v takovém podniku úspěšná, a to i v případech, kdy se jednotliví zaměstnanci z jednotlivých pracovišť třeba ani nikdy neuvidí. Jenomže tu mohou vznikat i problémy. Kolikrát jenom se v takovém závodě něco porouchá! Nebo je potřeba určitý zásah, aby správně běželo to, co zrovna správně neběží! A proto mají továrny kromě těch, kdo vykonávají práci na určitých strojích a zařízeních, i zaměstnance starající se o údržbu a opravy.
Pokud si zavzpomínám na staré časy, vybaví se mi, jak to tehdy často chodilo. Dělník přišel do práce, a když se mu nechtělo nic dělat, prostě se postaral, aby jeho stroj nefungoval tak, jak má. A pak se tam rozvalil a čekal, až někdo přijde a postará se o to. A ti, kdo to měli přijít opravit? Ti třeba byli ‚zašití‘ někde v ohromném objektu. A než je někdo našel, než došli tam, kam měli, a než odvedli svoji práci, trvalo to. Takže byly prostoje časté a běžné. Komplikovalo to sice plnění plánu, ale protože byl majitelem všeho stát, nic moc se nestalo.
Plán se prostě nějak zaretušoval a bylo to. Ale dnes se musí firmy uživit. Takže nejsou prostoje žádoucí. A když se někde něco pokazí, je třeba to opravit co nejrychleji a nejefektivněji. Je třeba, aby se o tom dozvěděli příslušní zaměstnanci i řídící pracovníci co nejdříve, aby bylo jasné, kdo odvede jakou práci atd. A protože jsou i dnešní továrny ohromné, je dobře, že existuje andon. Protože s jeho pomocí se řízení servisních týmů v podnicích zjednodušuje a všechno díky tomu daleko lépe funguje. A to je v tržní společnosti krajně žádoucí.